Přinášíme vám další rozhovor. Tentokrát s bratry Markem a Martinem Havránkovými, kteří se velkou měrou podíleli na vítězství svého celku v úvodním utkání Krajské hokejové ligy na ledě Uničova.
Sezona začala vítězstvím v Uničově, kde jste po přesvědčivém výkonu zvítězili 8:4. Jste spokojeni s výsledkem?
Marek: Za mě moc přesvědčivý nebyl z pohledu vývoje utkání. Soupeř vstřelil první gól, a poté už v zápase sice nevedl ale neztrácel tolik gólově, jak výsledek ukazuje, vstřelit 2 nebo 3 branky klidně i během krátké doby není v hokeji nic neobvyklého a už vůbec ne v Uničově, kde je všechno strašně nevyzpytatelné. Samozřejmě s výsledkem můžou být spokojeni všichni příznivci studéneckého hokeje. Co se týče přímo mého hodnocení, tak zápas byl odehrán velmi kvalitně co se týče taktiky, kterou jsme poslední dobou hodně trénovali, což mě na první zápas docela překvapilo, že jsme si to dost rychle vžili do paměti a tím jsme ukradli z Uničova 3 body, a to se moc týmům nestává.
Martin: Tak s výsledkem určitě jsme spokojení, protože v Uničově vyhrát takovým rozdílem je těžké, když to bylo vyhrocené, kdy uničovští hráči nás spíše chtěli zranit než hrát hokej.
Oba jste v úvodním zápase vstřelili dva góly, zaznamenali jste půlku vstřelených branek v síti uničovského gólmana. Jak byste je popsali?
Marek: Dát gól je vždycky hezky pocit, ale pro mě je jedno kdo ho dá, důležité je, aby se zápas vyhrál. Samozřejmě je to první zápas, takže bylo fajn se hned prosadit a trošku se sám v sobě nabudit, že to dobře začalo a pokračovalo ve stejném výkonu i v příštích zápasech.
Martin: Tak první gól mi brácha posunul z brankového prostoru mezi kruhy a jsem do toho plácl a trefil jsem to přesně o tyčku. Druhý gól jsem dostal do tandemu od Sloveho (Petr Slovák, pozn. red.) a hnedka jsem pálil a trefil jsem to přesně nad beton.
V kolika letech jste začínali s hokejem a kdo vás k němu přivedl?
Marek: S hokejem sem začínal ve svých 6 letech a překvapivě mě k hokeji přivedl můj bratr, který si to chtěl strašně moc zkusit a chtěl jít na trénink, tak ho rodiče vzali do Poruby na led a vzali rovnou i mě. Moje začátky byly hodně kruté a nechuť k hokeji byla také, později sem určitě nelitoval toho, že díky bráchovi jsem u hokeje zůstal a bavil se hokejem.
Martin: S hokejem jsem začal později oproti ostatním, a to na konci 4.třidy v Porubě kdy říkali, že hokej nikdy hrát nebudu, že se naučím tak akorát bruslit. Ale tím, že jsem chtěl hrát hokej a chodil jsem denně na 2-3 hodiny ledu tak jsem to dohnal a některé se dá říct i přeskočil. Ale díky trenérům, kteří v té době trénovali mi umožnili s nimi chodit na led na víc. A k hokeji jsme se dostali náhodou, kdy taťka dostal číslo na trenéra v Porubě a já ho prosil ať tam zavolá, že tam chci jít.
Bylo hned jasné, že budeš útočníkem, nebo jsi zkusil i jiné pozice?
Marek: Ano hned od začátku jsem byl útočník, nikdy mě ani nenapadlo hrát jiný post, jelikož sem věděl, že chci být ten co bojuje před bránou soupeře a rve se o puk, abychom dal gól.
Martin: Tak nikdy jsem nepatřil mezi ty nejvyšší kdy spíše chtěli dozadu urostlejší kluky, tak volba asi byla jasná.
Jaký byl tvůj největší vzor, když jsi začínal hrát hokej?
Marek: Můj úplně první hokejový vzor, který se mi líbil byl Pavel Šebesta, který hrál za Porubu, v době kdy jsme s hokejem s bráchou začínali a my jsme se společně s rodinou chodili dívat na jejich zápasy. Později se stal mým vzorem Pavel Dacjuk, jelikož hrál za Detroit a já vždy fandil Detroitu.
Martin: Oblíbený vzor byl určitě Martin St. Louis, protože je malý vzrůstově, a hlavně hodně rychlý.
S tvým bratrem jste odchovanci porubského hokeje a ve Studénce jste druhým rokem na hostování. Jak se Vám zde líbí a jak oceňuješ partu v šatně?
Marek: Za mě se mi teda ve Studénce moc líbí, jak co se týče zázemí, tak hlavně té party v kabině, samozřejmě někdy si s někým vyměníte názory, to prostě k hokeji a hlavně v kolektivu patří, ale když se jde na led tak jsme jako parta velmi silní a dokážeme makat na 100%.
Martin: Tak ve Studénce je dobré zázemí. Myslím si, že každý tu najde to co potřebuje jak bazén, saunu, posilovnu a i ten bar.
Jaké má bratr hokejové přednosti než třeba ty? A hecujete se navzájem?
Marek: On je určitě takový větší urpuťák, větší bojovník a jde do toho po hlavě, já jsem spíše takový více opatrnější, ale myslím si že se vzájemně doplňujeme a když hrajeme ještě v lajně s Petrem Slovákem, tak máme obrovskou sílu a daří se nám, ale hlavně si i dokážeme navzájem říct co kdo jak měl lépe udělat, a to je si myslím důležité a nevyčítáme si nic navzájem. Samozřejmě, že hecování tam musí být z obou stran, aby byl co nejlepší výsledek…
Martin: Tak určitě velkou výhodu měl, že začal v 6 letech, a ne později, je o dost vyhranější. A nevím zda to je hecovaní, ale řekneme si pojď teď zabereme a dáme tam gól. Ale že bychom se předháněli, kdo dá více gólů to vůbec. Je nám to jedno, kdo ho dá, hlavně ať padne.
Máš s bratrem chuť zabojovat o vyšší soutěž? Myšleno individuálně i týmově.
Marek: Dlouho sem nad tím přemýšlel..... Já už bych to viděl spíše na bavení se hokejem ve Studénce, jsem tady spokojený. Měl jsem možnost to zkusit v nedaleké Kopřivnici a můžu říct, že jsem tam nebyl tak spokojený jako zde, proto jsem se rozhodl být věrný Studénce.
Martin: Určitě je hlavní cíl a motivace druhá liga, ale uvidíme, zda se podaří vybojovat a vedení to přijme a budou na to finance, to už je otázka na někoho jiného.
Děkujeme vám za rozhovor.