Vladimír Svačina

Den města a hokejová show v podání Vladimíra Svačiny.

Ve dnech 7. a 8. června se uskuteční ve Studénce akce Den města Studénka a při této příležitosti budeme moci přivítat našeho odchovance a mistra extraligy ledního hokeje v sezóně 2018 - 2019 Vladimíra Svačinu.

V návaznosti na náš seriál o úspěšných mladých hráčích HC Studénka ( zde ) připravujeme seriál i o starších "legendách HC Studénka".

Hokejovou přípravku HC Studénka jsi absolvoval v kolika letech?

Na brusle jsem se poprvé postavil ve 4 letech na rybníku, ale do opravdového hokeje mě rodiče pustili až o rok později. Tehdy žádná přípravka ve Studénce neexistovala, takže jsem byl hned zařazen mezi třeťáky, což byla nejnižší kategorie. O rok později už jsem nastoupil i do prvních zápasů. Ze Studénky jsem pak přešel ve čtvrté třídě pod pana Kneblíka do Nového Jičína, ale dále jsem měl možnost trénovat ve Studénce, kde můj táta působil jako trenér třetí a čtvrté třídy.

Jak vzpomínáš na roky strávené ve Studénce a kdo tě vůbec v té době trénoval?

Na Studénku nejde zapomenout, protože jsem se na ledě potkával se všemi mými bratry. Dva byli ve starších třídách a dva zase v mladších a já měl tu možnost chodit na led se všemi třídami pod podmínkou, že se jim tam nebudu plantat...:) Za to Studénce moc děkuji, protože každá hodina na ledě navíc je v budoucnu strašně znát. Nejvíce vzpomínám samozřejmě na tátu, který mě vlastně trénuje doteď :).. Vždy má nějaké připomínky k mé hře, stále mi připomíná, abych více střílel... Ve Studénce jsem nepotkal špatného trenéra. Ať už to byl pan Horák, Tomášek, Chorobinski... Ale jednoznačně nejvíc mi dal táta. Dále chci poděkovat panu Polákovi, který hrál s tátou kozí ligu, protože mi vždy sehnal hokejku a já měl s čím hrát. Za nás totiž nebyly možnosti, jaké jsou teď.

Tvojí doménou byla zarputilost a především neochota dostávat góly, je to stále tak?

Každého hráče naštve, že nedá prázdnou bránu a to má i brankář, když pustí gól. Každý gól naštve, v hlavně si promítáte, co jste měl udělat jinak, ale pak se musíte otřepat a chytat s chladnou hlavou.

Jaká byla šance se prosadit v rodinném klanu Svačinů?

Myslím, že šlo hned od začátku poznat, že ten hokej chci dělat vrcholově jen já. Protože všichni měli možnost jít dál do hokejových škol, ale nakonec jsem šel jen já. Rodiče mi dali na výběr, jestli chci být dále ve Studénce nebo chci tomu dát všechno a jít dál. To znamenalo, že bráchové ještě spali ale já už v 5.třídě vstával před pátou hodinou ranní a jezdil autobusem na trénink, který začínal 5:55 a poté následovala škola. Po škole jsem utíkal přes celý Nový Jičín na autobusové nádraží, abych navíc stihnul i tátův trénink ve Studénce. A takhle probíhal každý den. Doma pak úkoly a byla tma. Rodiče říkali, že to nebude jednoduché, ale nestalo se ani jednou, abych začal litovat, že jsem se takhle rozhodl. Bráchové touhle cestou jít nechtěli. Za mě je to škoda, ale všichni 4 jsou teď ve svém oboru velice úspěšní.

Letošní sezóna asi TOP nebo ne?

Letošní sezóna byla jednoznačně nejlepší v mé kariéře. Osobně jsem dal dost gólů, ale co je hlavní, konečně jsme vyhráli vytoužený titul, na který jsem celou kariéru čekal. Ten šestý rozhodující zápas jsem dohrával se slzami v očích, a nejen já, byl to takový nával emocí... Kdo nezažil, neví o čem mluvím... Totální euforie a zároveň obrovská úleva, že se to konečně povedlo.

Co přinese asi ta sezóna příští?

Jelikož mi v Třinci skončila smlouva, tak zatím nevím, co bude dál. Ale s Třincem jsem se rozloučil nejlépe jak to jen šlo. Odejít s pohárem nad hlavou byla opravdová výhra v mé hokejové kariéře. Dále řešíme s mým manažerem Vůjtkem, co dál. Každopádně už vím, jaké to je vyhrát poslední zápas sezony a věřte mi, je to návykové.... Takže si přeji to v nejbližších letech zopakovat.

Máš nějakého oblíbeného hráče, herce, komika?

Nejoblíbenější je asi herec Statham, ale na filmy nemám čas. Mezi oblíbené komiky patří Donutil, Náhlovský nebo celkově se mi líbí pořad Partička. V dětství jsem měl spoustu hokejových idolů jako je třeba Jaromír Jágr, Dominik Hašek a proti těmto jsem měl dokonce později možnost i hrát, Dominiku Haškovi se mi povedlo dát i gól, což se nepovedlo jen tak někomu. Nyní hokej doma nesleduji, protože si myslím, že ho mám dost v práci:) Spíše se snažím přijít na jiné myšlenky prací na zahradě nebo věnováním se mé rodině.

Kdy nastoupí tvoje děti do přípravky ve Studénce?

Tak to nevím. Mám dvě úžasné holčičky a obě jsou ještě dost malé na hokej. Starší Ellinka je spíše taková ,,princeznička'', že to na hokej zatím opravdu nevypadá a Sárinka ještě nemá ani rok, takže těžko soudit :) Už se ale samozřejmě moc těším, až obě naučím na zimáku ve Studénce bruslit a pokud se jim hokej bude líbit a budou ho chtít zkusit, budu je maximálně podporovat a fandit jim, aby se jim dařilo minimálně tak jako mě.

Děkuji za rozhovor.
M. Kotas

FOTOGALERIE